Na začátek bych ale přeci jenom rád definoval, co vlastně pojem Web 2.0 znamená. Web 2.0 není žádná nová technologie, jak se spousta z nás může mylně domnívat. Jedná se akorát o marketingové označení, které představuje nové pojetí internetu s mnoha interaktivními službami. Hlavní filosofií je sdílení obsahu a s ním související výměna informací, tvorba zájmových komunit, setkávání lidí a tak dále.
Web 2.0 je myšlenka, určitý rodící se standard tvorby webů jdoucí ruku v ruce s novými technologiemi a představuje především miliony internetových blogů a jiné komunitní prostory, kde si uživatelé samo řeší obsah, vybírají se ty nejlepší apod.
S příchodem nového pojetí webu ale přicházejí také otázky ohledně nových bezpečnostních problémů. Když se podíváme na Web 2.0 pohledem bezpečnosti, spatřují odborníci rizika hlavně v širokém použití JavaScritpu a možnosti zneužití soukromých informací.
První možností se nebudu příliš zabývat, pokusy o čistě technické zneužití nových webů se zřejmě objeví až časem. V současné době je zajímavější sledovat spíše sociální útoky. Stránek, které uživateli nabízejí vyplnění různých soukromých informací přibývá, stejně jako jedinců, kteří tyto údaje velmi rádi poskytnou a neuvědomují si tak rizika s tím spojená. Například k aplikaci Google Calendar řada uživatelů přistupuje velmi otevřeně a má špatně nastavena přístupová práva. Nedokáží nebo se nezabývají tím, jak odhadnout které informace umístit do soukromého a které do veřejného kalendáře. Google Calendar je pouze jedním z příkladů. Velmi jednoduché je také zneužití informací které o sobě uživatelé dobrovolně zveřejňují na serverech typu Facebook, Flickr, Youtube a podobně. Lidé totižto většinou nejsou schopni odhadnout, co zveřejňovat a co ne. Jednoduchým zadáním jména do Googlu, nebo prohledáním nejznámějších komunitních serverů může pak skoro každý zjistit informace, které se dají dále zneužít. Už jen představa že budoucí šéf najde na internetu videa nebo fotky z mých soukromých akcí a večírků a utvoří si tak na mě názor ještě předtím než mám možnost předvést své schopnosti u přijímacího pohovoru je poněkud nepříjemná. Tento fenomén je již velmi známý a v USA dokonce existují firmy, specializované na vyhledávání soukromých informací o lidech, právě pomocí služeb internetu a webu 2.0.
Dále se pojďme zabývat otázkou, jak se dá na webu 2.0 vydělat. Jak je obecné známo, komunitní projekty jsou příliš nákladné na provoz a náročné na údržbu. Trvá totižto poměrně dlouho, než takový projekt získá dostatek uživatelů a rozroste se do velikosti, která začíná být z pohledu inzerentů zajímavá. Do té doby je třeba jeho provoz dotovat, nejvíce pak ve fázi kdy už počet uživatelů vyžaduje výkonný hardware, ale ještě nestačí na to aby příjmy z reklamy mohli být na takové úrovni, aby pokryly jeho provoz.
Přesto dle mého názoru protéká komunitami spousta peněz, o kterých se v grafech neví. Lidé zde jednak uzavírají obchody na základě doporučení a jednak o sobě odhalují velké množství informací. Když pak v diskusích například maminky debatují o kočárcích pro své děti, prodejci se mohou přetrhnout, aby zde nechyběli. Doporučení
konkrétního výrobku od komunity by mělo vynikající účinky. Otázkou však zůstává, jak uživateli konkrétní výrobek či službu pomocí cílené reklamy nabídnout. Vezměme si například takový Facebook. Existuje zde miliony osobních účtů, které o svém uživateli prozrazují velmi cenné marketingové informace (věk, bydliště, oblíbené jídlo,...). Až někdo nalezne způsob, jak těmto lidem nabídnou formou cílené reklamy správný produkt, bude mít vyhráno.
1 komentářů:
pekne pojednani.
Okomentovat